Mistři Wing Chun: Linie, rozdíly a odkaz jednotlivých škol
Wing Chun, čínské bojové umění proslavené zejména díky Bruce Leemu a jeho mistrovi Yip Manovi, se v průběhu 20. a 21. století rozvětvilo do různých linií. Každý mistr si vytvořil vlastní interpretaci systému, často odlišnou jak v metodologii, tak ve filozofii i technickém provedení. Tento článek se věnuje předním mistrům Wing Chun, jejich přístupům a rozdílům mezi jednotlivými školami.
Yip Man (1893–1972)
Původem z Foshanu, Yip Man je považován za otce moderního Wing Chun. Jeho přístup byl relativně otevřený a kladl důraz na strukturu, centrační linii a principy jako "úspora energie" nebo "využití síly protivníka". Učil v Hongkongu a vychoval mnoho slavných žáků – např. Bruce Lee, Wong Shun Leung, Leung Ting, William Cheung, Ip Chun, Ip Ching a další.
Wong Shun Leung (1935–1997)
Wong byl považován za jednoho z nejtvrdších žáků Yip Mana. Byl známý svým důrazem na sparring a reálný boj (tzv. "beimo" – souboje mezi školami). Jeho Wing Chun je přímý, nekompromisní a zaměřený na bojovou efektivitu. Ovlivnil Bruce Leeho ve vývoji Jeet Kune Do. Linie WSL si zakládá na funkčnosti a testování v reálných podmínkách.
Leung Ting (nar. 1947)
Oficiálně označován za posledního žáka Yip Mana. Je zakladatelem systému Wing Tsun a Evropské organizace EWTO. Jeho přístup je více strukturovaný a organizovaný, klade důraz na didaktiku a systematické učení formou postupných stupňů a technických programů. V jeho systému hrají důležitou roli technické drily a reflexní trénink (Chi Sao).
William Cheung (nar. 1940)
William Cheung tvrdí, že se od Yip Mana naučil tzv. "Traditional Wing Chun" – verzi, kterou údajně Yip Man učil jen vybraným žákům. Jeho systém obsahuje například hlubší postoje, přímější kopání a větší důraz na dlouhý bojový dosah. Je kontroverzní osobností kvůli mnoha rozporům se zbytkem komunity.
Ip Chun (nar. 1924) a Ip Ching (1936–2020)
Synové Yip Mana, kteří pokračovali v jeho odkazu. Jejich výuka je často vnímána jako "tradičnější" ve smyslu zachování forem a struktury, které jejich otec předával. Mnoho studentů si jich váží pro jejich hluboké porozumění základním principům a historii systému.
Chu Shong Tin (1933–2014)
Další přímý žák Yip Mana. Jeho přístup ke cvičení Wing Chun se zaměřuje na uvolnění těla, práci s vnitřní silou ("nim tao") a maximální efektivitu pohybu bez nutnosti použití hrubé síly. Jeho styl bývá považován za jeden z nejhlubších, co se týče vnitřní práce.
Emin Boztepe (nar. 1962)
Žák Leung Tinga, později zakladatel EBMAS. Jeho přístup se odchýlil od klasického systému směrem k realističtější a taktickější sebeobraně. Kombinuje Wing Tsun s Latosa Escrime a klade důraz na reálné scénáře – včetně obrany proti ozbrojeným útokům a útokům více útočníků. Jeho styl je fyzický, přímý a bez příkras.
Leung Ngok Yin
Mistr Leung Ngok Yin pochází z linie Kulo Wing Chun, která je známá svým specifickým pojetím tréninku přes tzv. "Faat San" přístup – zaměřený na individuální praxi forem, reaktivitu a kontakt. Styl mistra Leung Ngok Yin je velmi technicky propracovaný, s důrazem na jemnou biomechaniku, uvolnění, a energetickou efektivitu. Jako představitel klasického jihočínského učení klade důraz na pokoru, disciplínu a práci s tělem i myslí jako jeden celek. Jeho žáci zachovávají vysokou úroveň tradiční výuky a čerpají z hlubokého kulturního kontextu stylu.
Wing Chun Kung Fu
Wing Chun není jednotný systém, ale spíše strom s mnoha větvemi. Každý mistr do něj vložil svou osobnost, své zkušenosti a filozofii. Výběr linie záleží na osobních preferencích: někdo hledá tradici, jiný efektivitu v ulici. Důležité je pochopení základních principů, ať už se cvičí jakákoliv forma. A právě v tom tkví síla Wing Chun – v jeho schopnosti přizpůsobit se realitě a rozvíjet se skrze jednotlivé mistry.